Zákony a předpisy upravující kybernetickou bezpečnost

Právo představuje jeden z nejvýznamnějších prostředků stabilizace sociálních vztahů a regulace společnosti.

Právo je nezbytné a v současné době nezapstupitelné, neboť kde je společnost, je i právo. Společnost není schopna dlouhodbě existovat bez řádu a pravidel. Právo jako takové výrazně snižuje míru chaosu (entropie) ve společnosti a stabilizuje poměry.

Vše výše uvedené je pravdivé, avšak pouze za předpokladu, že je právo dodržováno a také za podmínky, že právo samo o sobě je stabilní (alespoň relativně).

Právo, stejně jako společnost se vyvýjí a mění.

Právo představuje soubor obecně závazných pravidel chování pžijatých společností, definovaný státem, respektive orgány k tomu státem pověřenými. Aby bylo právo udržitelné je nezbytné, aby bylo vynutitelné. Právo bez podmínky vynutitelnosti je sice stále právem, ale reálně spíš představuje soubor doporučení u nichž zálečí na každém, zda je bude respektovat.

K tomu, aby občan či subjekt, na který se bude právo vztahovat, mohl využít svých práv či je účinným způsobem chránit a aby si byl také vědom svých povinností, které správy úzce souvisejí, potřebuje vykazovat alespoň minimální znalost základních ustanovení právního řádu.

V současné společnosti je právo možné charakterizovat jako relativně přesně vymezený systém právních norem, zajištěný státní mocí a zabezpečený státním donucením. K tomu, aby fyzická či právnická osoba mohla využít svých práv či je účinným způsobem chránit, stejně tak aby si tato osoba byla vědoma svých povinností, které z práva přímo vyplývají, je nezbytné, aby se tato osoba projevila alespoň minimální znalost základních ustanovení právního řádu.

Vlastní pojem právo je relativně obtížné vymezit, neboť se jedná se o multimediální fenomén a nelze jej vymezit pouze jednou definicí:

-       právo přirozené (ius naturale). Existuje nezávisle na státě, vzniká a vyvíjí se ve společnosti. Obecně se jedná o souhrn principů, které jsou adekvátní dosaženému stupni vývoje společnosti.

-       právo pozitivní (ius pozitivum). Toto právo je dané státem, respektive mocenským zřízením. Pozitivní právo je tedy předem dáno, jsou to předvídatelná pravidla, která se vynucují, tzn., že protiprávní jednání je postihováno.

-       právo objektivní – (odpovídá anglickému výrazu „law“). V případě práva objektivního rozumíme právem souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených nebo uznaných státem a státem vynucovaných

-       právo subjektivní – (odpovídá anglickému výrazu „right“). V tomto případě právem rozumíme právní normou zaručenou možnost chování právních subjektů, jíž obvykle odpovídá právní povinnost jiného právního subjektu. Právu v tomto významu odpovídá například vyjádření subjektu, že „má na něco právo“.