12. Úlohy a protokoly síťové vrstvy

Síťová vrstva (model ISO/OSI - vrstva 3), známá také jako internetová vrstva, přijímá fragmentovaná data z transportní vrstvy a poté provádí operace umožňující přenos paketů po síti. Mezi tyto operace patří:

- adresování dat pomocí IP adres;

- zapouzdření dat, což je přiřazení dalších informací požadovaných použitým protokolem síťové vrstvy;

- směrování, což je výběr nejlepší trasy pro paket;

- dekapsulace, která tyto dodatečné informace odstraní, jakmile paket dorazí do svého cíle.

Víme, že síťová komunikace se řídí určitými pravidly, tzv. komunikačním protokolem. Víme také, že každá vrstva používá svůj vlastní protokol, nezávislý na ostatních. Síťová vrstva, kde se také objevují, se neliší. Nejběžnějším komunikačním protokolem pro tuto vrstvu je IPv4. Nejdůležitějším důvodem pro jeho použití je to, že se jedná o otevřený protokol. To znamená, že nepatří žádné společnosti nebo firmě, takže může komunikovat mezi zařízeními různých výrobců. Již se řídí protokolem IPv6, který je rovněž otevřený.

V současné době používá tyto protokoly souběžně mnoho výrobců zařízení a softwaru. Možná, že v budoucnu IPv6 zcela nahradí IPv4, ale nemyslím si, že je to příliš brzy. Samozřejmě existují i proprietární protokoly, jako je protokol IPX společnosti Novell, která se specializuje na vývoj síťových operačních systémů, nebo protokol AppleTalk vyvinutý společností Apple. S jistotou však lze říci, že IPv4 je zdaleka nejpoužívanějším protokolem síťové vrstvy.