Základy počítačových sítí

Zcela odlišný od dříve popsaného přenosového média je optický kabel, a to díky odlišným materiálům použitým na jádro. V případě koaxiálního kabelu a krouceného páru je jádro nebo vodič měděný, zatímco v případě optických kabelů se jedná o skleněná vlákna. Použití skleněných vláken jako základního stavebního materiálu vyžaduje také různé typy přenosových signálů. V případě měděných médií je to elektrický proud, v případě optických vláken světlo, nejčastěji infračervené.

1. Struktura:

- Jádro - má vyšší index lomu,

- Povlak - má nižší index lomu,

- Povlak na ochranu pláště,

- Vyztužující nátěr pro ochranu jádra při montáži,

- Vnější povrchová úprava.

Najdeme zde také následující typy konektorů:

- LC

- MT - RJ

- MU

- DIN

2. Typy optických vláken:

Stejně jako u mědi a optických vláken můžeme diskutovat o různých typech tohoto média. Nejběžnější dělení je na jednovidová a mnohovidová optická vlákna.

V případě jednovidových optických vláken prochází skleněným jádrem pouze jeden paprsek světla, což vede k tzv. jevu rozmazání signálu, tj. útlumu signálu.

Tento typ optických vláken umožňuje přenášet signály na velké vzdálenosti bez zesilovacího zařízení.

V mnohovidových optických vláknech je větší část paprsku přenášena jádrem, což vede k vyššímu stupni rozmazání signálu ve srovnání s jednovidovými optickými vlákny. Je to proto, že každý paprsek vyslaný jádrem musí projít jinou cestou od odesílatele k přijímači.

Proto se mnohovidová vlákna používají na krátké vzdálenosti do několika kilometrů.

Dalším rozdílem mezi jednovidovým a mnohovidovým optickým vláknem je průměr použitého jádra. U jednovidových optických vláken je to 8 až 10 mikrometrů [μm], zatímco u mnohovidových optických vláken je to 50 nebo 62,5 mikrometru.