6. Závěr

Jsem pevně přesvědčen o tom, že kyberprostor se nesmí stát prostředím, kde by bylo možné beztrestně páchat jakoukoliv trestnou činnost. Na druhou stranu je třeba nastavit pravidla a podmínky tak, aby se nestal ani prostředím, v němž bude převládat cenzura a represe. Vyvážení těchto dvou rovin je klíčovým předpokladem pro uplatňování a zejména respektování pravidel v kyberprostoru, ať již legálních, či morálních.

Pokud jde o aplikaci případných trestněprávních norem na určité druhy kybernetických útoků, je třeba uvést, že není možné stíhat prostředky trestního práva sebenebezpečnější jednání, které není zakotveno v rámci trestních kodexů té které země. Trestní právo je prostředkem ultima ratio a jako takové musí být značně precizní, aby nezasahovalo do práv a svobod osob ve větší míře, než je nezbytně nutné.

Vedle státu se ochranou kyberprostoru a jeho uživatelů zabývají různé soukromé organizace. Domnívám se, že pokud chceme účinně s kyberkriminalitou bojovat, mělo by dojít k efektivnější spolupráci soukromých organizací (zejména IT odborníků, CSIRT týmů aj.) se složkami veřejné (státní) správy, či s orgány činnými v trestním řízení tak, aby bylo možné včas a adekvátně reagovat na stále sofistikovanější formy kyberkriminality či kyber útoků.

Jak jsem uvedl v úvodu: „Život bez informačních a komunikačních technologií je pro naši společnost již nemyslitelný, respektive nemožný.“

Mým názorem je, že nemá smysl se oprošťovat od ICT a služeb, které jsou s těmito technologiemi spojené. Účelem této monografie nebylo donutit uživatele odinstalovat si Facebook a nepoužívat Google či jiné služby. Smyslem bylo upozornit na možná rizika spojená s užíváním informačních a komunikačních technologií a služeb s nimi spojených. V této souvislosti je třeba připomenout citát Scientia est potentia (vědění je moc, v poznání a znalostech je síla, vědění je síla). V případě ICT a služeb s nimi spojených je třeba poznat, co tyto technologie a služby představují, co činí a k čemu slouží.

Redukce negativních jevů v kyberprostoru a snaha o změnu tak nutně musí začít u koncových uživatelů, neboť v kyberprostoru jsou to právě oni, kdo je typickou první obětí útočníka. Zároveň jsou uživatelé autoritou, která může definovat, jaké služby, data či informace budou v kyberprostoru vyhledávány, ukládány a poskytovány.

Věřím, že výchova a vzdělávání uživatelů má být nezbytnou součástí prostupu informačních a komunikačních technologií do našich životů. Budování informační gramotnosti by mělo být neodmyslitelně spojeno s tvorbou, distribucí a podporou produktů, či služeb, které jsou s informačními a komunikačními technologiemi spojeny. Vlastní vzdělávání v této oblasti, či spíše seznamování se s možnými hrozbami, riziky a negativy IT, by mělo být součástí výuky všech forem studia na všech úrovních školství. 

 “Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo

 nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl.“

Edmund Burke

🔘  Konec příručky. Klepnutím na tlačítko se vrátíte na domovskou stránku kurzu.